21.01.2010
SHORT REPORT - Můj chlívek
;-)Dobrý. Jo, je to dobrý. Po mnoha a mnoha měsících nechodím domů z práce naštvaná. Nechodím naštvaná do práce. Né že by se mi ráno extra chtělo a né že bych se netěšila, až pojedu domů, ale je to jiný. V prvních dnech jsem doma jenom spala. Spala jsem odpoledne, večer, v noci. Opadal ze mě stres. Ze všeho jsem se vyspala. Trošku křeč jsou pro mě zaměstnání v angličtině a nutnost vyhýbat se situacím, kdy se ukáže, jaký jsem poleno, bo já těm lidem většinou rozumím, ale říct nedokážu ani ň, byť i vím, co mám říct, prostě mám v tu chvíli v hlavě tmu. Naštěstí od února kurzík angličtiny. Jen to povinný očkování proti prasečině, který je nařízený, to mi moc nevoní teda. Nemám nejmenší chuť půl roku se z toho vyhrabávat jako před pár rokama, kdy jsem se taky po jakémsi bububu z vyšších míst nechala opít rohlíkem a nechala se naočkovat proti chřipce. Začalo to brutálním zánětem dutin, kterej mě do tý doby nikdy nepotkal a od tý doby taky ne. Pokračovalo to tím, že jsem na sebe nachytala všechno svinstvo, co letělo kolem... Trvalo to od prosince až do léta. Soukromý dojem z celé té záležitosti je ten, že vláda narvala miliony do vakcín, který normální lidi nechtěj. A aby se jich aspoň pár tisíc udalo, narvali je nám, bo nám to můžou nařídit. Kdo odmítne, může být kázeňsky řešen... Pupík stále nechodí do školky. Krevní testy dopadly dobře, je zdravá, jen do školky ji prostě ještě nějakou dobu dávat nemáme. Takže tento týden je u našich, na víkend ji dovezem a příští týden půjde ještě k babičce tchýni. A pak do školky. Jestli bude docházka do školky trvat dva nebo tři dny a pak horečka, blití a angína, asi mě už švihne... A taky je zapsaná do školy. Martýrium s dalším červem školou povinným začne znovu ;-))) Jo a taky jsem si založila účet na flickru! Fotky tam vypadají líp než kdekoliv jinde...
6.01.2010
LA MUERTE - Můj chlívek
... a kromě jiného zase streptokoky útočí...Křečka jsme včera všichni večer ořvali. Ještě večer jel Polovička pro jinýho a trochu zahojil Vyžlinku. Ten novej je jednou tak velkej jako byl ten chudáček. Pak jsme si s polovičkou museli dát panáka, budiž křečkovi země lehká. Měl veškerou péči a stejně to nebylo nic platný... Dojíždím do práce. Moje máti má strach, že mě vozí cizí lidi autem... Ale jinak to nejde, tam prostě normální spojení na začátek pracovní doby není. Dneska jsme přijeli o dvacet minut pozdě, silničáře opět zaskočilo sněžení (jaké překvapení – v lednu sněží!), na celých cca 40-ti kilometrech dálnice ani náznak přítomnosti nějaké údržby. Začínám se orientovat v nové práci, přestávám být bezprizorní chudák, co neví kudy kam. Jen ještě nevím kdo je kdo, neznám lidi, zapomínám jejich jména a občas se cítím nepatřičně. Ale práce mě bude bavit. Baví mě už teď. Mám jen jednoho šéfa, huráááá!!! Vypadá to, že na práci bude čas, že bude čas pracovat pečlivě a pozorně, mít všechno v pořádku a bez většího stresu. A navíc práce různorodá, nová a zajímavá, juchůů!!! Dnes jsem měla telefonát z a do minulé práce. Panebože, já jsem šťastná, že jsem odtud pryč. Myslím, že se tam už nikdy ani nepůjdu podívat... S kámoškou se radši domluvím na kafe ve městě. Pupík byla dva dni ve školce. Dnes ráno mi zazvonil před pátou budík a dokonale mě probral zvuk rychlýho dýchání z pokojíčku. Bylo mi to jasný, ještě než jsem vylezla z postele a šla si potvrdit, že tuším dobře. Teplota. Bolení v krku. Angína... K doktorce ji vzal Polovička a zůstal s ní doma. Máme třetí antibiotika během dvou měsíců! To se ještě nikdy nestalo. Angínu měla tak jednou za dva roky. Celý svátky byla úplně v pohodě, i pár dní u našich v baráku, kde se moc netopí – a nic. Jediný, co mě napadá, je že ve školce ten bacil (je to furt ten stejnej) pořád někde je a ona je na něj extrémně citlivá. Doktorka už brblala a čekají nás odběry a vyšetření na ORL... Bude muset teď být delší dobu doma. Máma je od novýho roku v důchodu a zrovna včera si stěžovala (po dvou dnech!), že je jí to doma dlouhý, že si bude muset najít nějakou činnost a jestli tam nechcem poslat děcka :-)
30.12.2009
DO NEZNÁMA KROK UČINĚN - Můj chlívek
a taky máme doma o jednoho obyvatele víc :-)Tak mám za sebou první dva dny v nový práci. Byly krátký a nadočekávání pohodový. Včera ráno v autě mi bylo blbě, nervózní, žaludek scvrklej, ale všechno tak nějak v pohodě proběhlo, taky je tam mezi svátkama pět a půl lidí. Dokonce pro mě Polovička ani nemusel přijet a i dnes už jsem měla dopravu vyřešenou, jeden z kolegů je odtud. Od ledna už mám sice dopravu domluvenou s někým jiným, ale ono se to nějak zkombinuje a dá-li bůh a motyka vystřelí, budu moct v případě nouze snad od jara jezdit, když to bude třeba, sama našim autem. Ano – vracím se pomalu pomaličku za volant. Ono mi totiž nic jinýho nezbude, protože třeba jen blbá injekce na alergole, což je záležitost na dvacet minut, je za současnýho stavu neřešitelná – jedině celý den volna. A tak od pondělka zapadnu naplno do pracovního procesu na novým místě. Budu se muset dost novýho učit, protože většinu věcí, co budu dělat, jsem doteď nedělala a to, co znám, tam už dělá někdo jinej, ale aspoň to bude zajímavý :-) Docela se těším. Zítra mám dovolenou, čekají mě čtyři hodiny silvestrovskýho jógování. A taky máme novýho obyvatele v našem bytě. Je to Matýsek – džungarskej křečík. Po přibližně třech letech absolutně odmítavýho postoje ke zvířatům v domácnosti jsem vyměkla a nechala Polovičku, aby v sobotu před Štědrým dnem jednoho zakoupil (prosímtě, jen ať není vošukanej! já jich nechci mít celý hnízdo!). Vždycky jsem se tomu bránila, protože když jsem měla kdysi za sebou dva anduláky, oba nakonec onemocněli na nohy a mně to pak deptá, bo člověk neví co s tím, veterinář nikdy nepomoh, prostě jsem se zařekla, že se odmítám starat o zvíře, bo mi stačej občas nemocný děti, že... Mates bydlel do Štědrého dne u tchýně, na Štědrý den ráno přivezl Polovička tchýni i křečka – a křeček měl napuchlý voko! Pod stromkem jsme ho nechali až nakonec a když ho Vyžlinka uviděla, brečela jak želva a byla úplně hotová, bo tenhle dárek by ji nenapadl :-)) Následovalo shánění neprašnejch pilin nebo něčeho, co by mu nejmíň vadilo, patlání křečkova vočíčka Ophtalmoframykoinem, bo nikde žádnej veterinář ve svátky logicky nefungoval, ležení u klece a muchlání a krmení a ťu ťu ňu ňu, nejsou ty kukuřičný granule pro něj moc tvrdý? dyť ty hobliny byly měkký, ho to určitě tlačí! jé, on spinká! nešťárejte do něj furt, nechte ho chvíli v klidu!. První pracovní den pak vodnesli křečka k veterinářce, ta dala kapky a Mates už má vočíčko skoro úplně dobrý. Výsledek – křeček sám stál 82,- Kč. Ostatní vybavení (klec, hobliny, pítko, krmítko, domeček, další hobliny, žrádlo, kokina, sůl, dřevíčka na hryzání, točící kolečko, co mu nevleze do klece, kapky...) celkově dosti přes tisícovku. A to se fakt vyplatí! :-)))))
23.12.2009
HLAVNĚ KLIDNÉ - Oáza
a taky šťastné a veselé :-) Napečeno. Trochu uklizeno (ne že bych to nějak přeháněla, beztak mi nikdo nepomoh). Stromeček ustrojen (letos poprvý barevný žárovičky). Salát umíchán. Kapr načesnekován a nasolen (salát a kapr nejsou moje zásluha). Moji pstruzi zatím v mrazáku. Zelňačku letos poprvý nevařím. Byla bych sama, kdo by ji jedl. Zítřejší den s náma stráví babička tchýně a přinese svou rybí polévku. Rybí polívka je něco, bez čeho se docela dobře obejdu. A couračku si uvařím některej jinej den :-) Pro Vyžlinku je připraven taky jeden speciální dárek. Něco, s čím určitě nepočítá, bo můj absolutně odmítavý postoj k něčemu podobnému určitě nedovolí ani doufat... V každém případě od dnešního večera mě zajímá akorát vaječnej koňak, kafe, ňáký to cukroví (hlavně ty zázvorový bochánky a vosí hnízda plněný vaječňákem), knížka, klid. Letos asi nebudu mít čas upadnout do nějaké vánoční depky jako vloni (fuj, to byl děs), mezi svátkama vyrážím na nový pracoviště. A tak se trochu zaopičím (vyštrachala jsem svý fotky starý 3 roky): 
Ať jsou v příštím roce všechny cesty takhle pěkné! A ačkoliv dnes zmizely i poslední zbytky špinavýho sněhu, trochu toho čistýho z roku 2006 nezaškodí: 
Takže šťastné a veselé všem :-)
18.12.2009
JEŽÍŠEK BLOUMAJÍCÍ - Můj chlívek
loučící se a kurýrující...Pondělí a úterý jsem strávila v Praze. Ke školení iba tolik – většina účastníků školení na tom byla tak jako já – nucený přechod v souvislosti s vyhazovem, nicméně jsme rádi za to, co máme – ovšem ať puknou pupky těm nenažrancům z firmy, která vyplodila a dodává ten úúúúžasný počítačový program! Nebo spíš těm, co uzavírají ty "výhodné" smlouvy na dodávku softwaru. Cesta měla jedno velké pozitivum – sehnala jsem panenku Bratz, která v tomhle městě prostě poslední dobou není k sehnání. Pupík si ji přeje od Ježíška, takže Ježíšek lítal v pondělí večer po Praze a prošňupával hračkářství. Pak si Ježíšek dal na Národní třídě kafe (ušlo), docáral se na Václavák, vlezl do Luxoru, odkud rychle vypadl znechucen počtem knihychtivých zákazníků, následně se coural Bontonlandem na Můstku, odkud pak zaboha nemoh najít ten východ, kterým do něj vlezl, aby pak sednul na metro a na Kulaťáku na autobus, kterým se dovezl na ubytovnu, kde byl nucen umýt se ve společný dosti nechutný sprše, načež zalezl do postele ve vymrzlém pokoji, aby zde strávil noc, když předtím prokrafal večer se spolubydlící. Ve středu jsem nakoupila pár chlebíčků a zákusků, chvilku poseděla s nejbližšími kolegy a tak nějak svou šestiletou kapitolu zde uzavřela. Poklid byl narušen jen vpádem zbytku odboru, který mi přišel potřepat rukou, předat hrníček na rozloučenou a taky "Děkovný list" za vynikající práci... Prý mám na ně myslet, oni na mě taky, kdyby se uvolnilo nějaký místo... mi bylo řečeno. No, občas jsem naivní, ale zas tak blbá, abych to brala vážně, opravdu ne. List pak ležel doma na botníku a Polovička, když přišel domů a uviděl to, mi ho znechuceně hodil na hlavu a řek, že to mám dát někam do řiti. Napadlo mě akorát "za to si nekoupíš ani prd!" Bohužel jsem tenhle úryvek nenašla, tak jen tenhle. Jo a ještě kauza spacák – můžu si připsat vítězství. Kterási paní se prý přiznala, že nevěděla, že se to nesmí takhle dopisovat, bo tam tehdy byla nová... Vpodvečer jsem se srazila ve městě s blogerem jedním :-), na kafi poseděla a pokecala a netušila, že to na nejbližších x hodin bude zdaleka nejpříjemnější zážitek a že budu nostalgicky vzpomínat, že jsem tam radši měla sedět do rána, kdyby to šlo ;-)) Protože když jsem přišla domů, Pupík, která byla v době mýho odchodu cca v pět odpoledne úplně v pohodě, byla o tři hodiny později totálně na hromadě, v horečce, polovědomá, během večera a noci 3x poblitá, pak už nebylo co blít, takže se dávila naprázdno, nicméně jsme s Polovičkou oko téměř nezamhouřili, lavor nosili, na rozpálený tělíčko sahali. Ráno jsme ji naložili a odvezli k doktorce. Dehydrovanou, hořící. Zlatá naše paní doktorka naštěstí opět nezklamala a přestože děcko bylo zralý na nemocnici, píchla jí injekci, která jí okamžitě ulevila, takže mohla začít pít, brát antibiotika a kvečeru i jíst. Opět angína. Nebo spála bez vyrážky. Dnes ji chtěla znovu vidět a spokojeně konstatovala, že je to o stopro lepší než včera. No, měla jsem o svý dovolený jiný představy, ne že sotva vypadnu ze stresů v práci, nastane stres doma, nicméně na pečení cukroví jsem se prozatím vyflákla a zahájím až zejtra. S tím, že prdím na úklid, jestli chce rodina cukroví, ostatní budou muset obstarat sami. Jo a mlíko z automatu u Senima nemá chybu!
10.12.2009
KAUZA SPACÁK - Můj chlívek
aneb To jsem zvědavá, jak to dopadne... Sbalila jsem dopoledne do báglu to, co se po mně chce, abych vrátila do skladu (kromě toho neexistujícího spacáku) a jela materiál vrátit, v naději, že dostanu ono kýžené razítko do odchodovýho listu. A taky s očekáváním, co najdu na tom papíře, kde má bejt jako můj podpis u toho spacáku. Podpis je z roku 2004, kdy se mi materiál převekslovával zpět z Prahy. Stopro vím, že na tom přeúčtovacím dokladu žádnej spacák nebyl, bo jsem ho tehdy viděla. Ve skladu dvě ženské. Vrátila jsem všechno ostatní, jen ten spacák ne. Koukám na tu kartu, tam počet 1 spací pytel. Karta vypadá tak, že nahoře je vypsaný materiál, dole chlívky v řádcích, takže pod ten materiál se vypíše počet kusů, co není vydané se proškrtne a na konci řádku je podpis. Ano, můj podpis tam byl. Dokonce jsem si na podepisování téhle karty i vzpomněla, když jsem ji uviděla a taky jsem si vzpomněla, že chlívek u spacáku byl proškrtnutej, protože na všech dokladech jsem si to vždycky při podepisování kontrolovala. Ovšem když jsem si tu kartu s dovolením vzala, u chlívku u spacáku jsem se při bližším pohledu nestačila divit. Chlívek byl totiž opravdu původně proškrtnutej. Proškrtnutí se někdo pokusil vymazat, celkem úspěšně, jenže zbytek čáry je tam při pozorném pohledu zblízka vidět. Pěkně je tam vypsané číslo, ale těsně vedle toho čísla je ještě zakápnuto bělítkem, zřejmě tam čučel kousek čáry, že... "Ten spacák jsem nikdy nedostala."
"Tak proč jste si ho podepsala?"
"Já si ho nepodepsala, já podepsala kartu s proškrtnutým políčkem."
"Ale co já s tím teď?"
"A co já s tím? Tu jedničku tam evidentně někdo dopsal dodatečně!" Koukala na mě jak na spadlou z višně, jako by to nebylo úplně jasný. Tak jsem tu kartu přistrčila tý druhý ženský, ať se na to koukne. Ta mi dala za pravdu hned, že je tam ještě i vidět bělítko. Výsledek? "Já to teď nerozhodnu, takže vám to razítko stejně nemůžu dát, přijdťe zejtra, až tu bude šéfová skladu a musíte si to vyřešit s ní..." Mám dvě možnosti. Buď sklapnu, nechám to bejt a zaplatím vcelku směšnou částku jako škodu, kterou jsem způsobila. Nebo nevyměknu! Proč to kruci mám někomu usnadňovat, když mi to tam někdo za prdelí dopsal a pak si vzal domů spacák? To je jako bych já při vyplácení peněz dopisovala lidem k podepsanejm chlívkům další prachy a strkala si je do kešeně! Když si ještě k tomu vzpomenu na ten arogantní hlas v telefonu minulej pátek! Přitom ta baba musela v tu chvíli vidět, že je to tam došolíchaný! Ovšem absolutně netuším, jak mám oficiálně dál postupovat, pokud to odmítne uznat... Takže zejtra mě čeká další kolo...
4.12.2009
NEDIVÍM SE - Můj chlívek
už ničemu...Tak už si můžu konečně oddechnout. Papír sice nemám, ale už to svítí kdesi v počítači u mýho jména. Dva dny před Silvestrem nastupuju. Pupík je sice už zdravá, ale paní doktorka prohlásila, že by bylo nejlepší, aby zůstala ještě do půlky příštího týdne doma, kvůli velké nemocnosti. Poslali jsme ji k babičce-tchýni, kde dobrala antibiotika. Já šla včera a dnes do práce. V práci totální blázinec, ale já už ho neprožívám. Jen soucítím s těma, co mi tam byli a zatím teda ještě jsou blízcí, dobře se mi s nima pracovalo a fakt je mi jich líto, že v tomhle srabu zůstávaj. Totální sračky. Pomáhám kolegyni, která jde na mý místo, musí se doučit věci, který nezná. Obíhám x různých institucí se stupidním papírem s milionem chlívků pro razítka, jakože jsem všechno vrátila a nikomu nic nedlužím, většina těch institucí ani nevím kde je a nikdy jsem tam nebyla, natož abych jim něco dlužila. Ovšem – zjistilo se, že opravdu dlužit budu. Chtějí po mně cosi, co jsem nikdy nedostala – starej spacák. Když jsem fasovala výstroj, tak ho neměli (v roce 2000 podotýkám). Řekli tehdá, že je nemaj a že si mám zavolat jindy a přijít si, až je budou mít. Nikdy jsem ho nepotřebovala, takže jsem si logicky pro něj nikdy nešla. A ono ejhle – prej ho mám. A prej jsem si ho i podepsala! Mno, kdybych s sebou 9 let tahala z kanclu do kanclu ranec se spacákem, tak bych o tom asi něco musela vědět, že... Zvláštní, proč mě to nepřekvapilo? Holt zas někde někomu chybělo vyplnit prázdnej chlívek, tak ho asi vyplnil... A já to teď zaplatím jako škodu... Zato odměnu nedostanu žádnou. Odměny dostávaj všichni, co jsou vykopnutý – rozumíme. Ale já si sama našla fleka, takže nic nedostanu... To je logický, že jo... A protože odměny byly pro všechny, co jsou vykopnutý, tak tu moji si zřejmě vezme někdo jinej... Bylo mi jaksi napsat si volno na příští týden, abych si Pupíka ohlídala. Bylo mi jaksi posunout si dovolenou o dva dny dřív, když jsem si tu předsilvestrovskou musela zrušit. Bylo mi prostě jaksi trapný, že zkracuju počet dní, kdy budu do týhle práce ještě muset jít, na minimum... Ale v tu chvíli, kdy mi chudák šéfik oficiálně sděloval, že dostanu odměnu a byl umlčen mzdovou, že žádnou nedostanu, bo jsem si našla místo (ona o tom nerozhoduje, ona to jen věděla, ale jemu to nikdo neřek), mi to trapný být přestalo... Už tam fakt nemám co dělat. Myslím, že se rozloučím akorát s těma pár normálníma lidma, se kterýma se mi dobře pracovalo, a potichu se vytratím...
27.11.2009
MÁME ZA SEBOU - Můj chlívek
boj s prvním náporem angíny a New Moon :-)Pořád nic. Jak na potvoru nepřijatý hovor na telefonu, když jsem ho dnes chvíli nechala ležet doma a šla nakoupit. Skrytý číslo, takže nevím kdo. Ale někdo z "firmy". Buď volali, že to padlo nebo že to klaplo? Chjo... Jsem doma s Pupíkem, od středy. Jak řekla paní doktorka – normální lidi mají chřipku, vy máte angínu. První den byl kritickej. Visela jak hadřík, zelená, vyblitá z podoby, jen ležela a spala. Než jsem jí stačila dát první dávku antibiotik, poblila se. Muž dovezl od doktorky čípky na zastavení zvracení, takže asi 4 hodiny byl klid. Pak se poblila znovu. Pak se z toho vyspala a do večera už to celkem šlo, včera už bylo líp a dneska prý už v krku ani nebolí. Včera volali z mého snad budoucího pracoviště a pozvali mě na předvánoční akci na horách. Hezký, ještě tam ani nejsem :-) Ale jestli tam budu, tak pojedu. Pravda, pozvánka je celá v angličtině, asi to vůbec celý bude v angličtině, a tak budu dělat, že rozumím a doufat, že tam taky někdo bude mluvit česky ;-))) Byla jsem s Vyžlinkou v úterý na předpremiéře New Moon. Teda vlastně i na prvním dílu, bylo to dohromady. Měly jsme poslední dvě volný místa (rezervovaný tejden dopředu) úplně vlevo dole. A protože při tom rezervování jim ty webovky hodně blbly, daly jsme pro jistotu rezervaci ještě i na sobotu, s tím, že se pak rozhodnem, jestli úterý nebo sobota. Nakonec jsme to nevydržely a šly na dvojprogram v úterý. Nemám ráda multiplexy, byla mi tam zima, táhlo mi na nohy – víc jak 4 hodiny. Naštěstí hordy uječených fanynek se nekonaly, jen mi leze na nervy ten rozsypanej popcorn všude. Naštěstí na dvojku za náma o řadu výš nikdo nepřišel, tak jsme z první řady vlezly aspoň do druhý, nicméně vypadá to, že tu zítřejší rezervaci taky využijem, bo máme normální místa někde uprostřed nahoře (když už máme volňásky do kina), protože bych docela ráda ten film viděla i na pravý půlce plátna, což se jaksi z toho spodního místa úplně vlevo až tak dobře nedalo... Hodnocení: a jo, dalo se to. Pokud od toho nečekáte hlubokomyslný zážitek, klidně na to jděte, pokud tomuhle fenoménu aspoň trochu fandíte. Pokud jste zapřisáhlí odpůrci, zůstaňte ovšem radši doma. Já se docela bavila, pravda, občas se kino smálo i na místech, kde se asi smát nemělo a taky jsme měli možnost shlédnout několik opravdu ale opravdu trapných a neuvěřitelně kýčovitých scén, sestavily jsme si s Vyžlinkou i jejich soukromý žebříček, ale já si to celkem užila (tedy pokud bych viděla i na tu pravou stranu a netáhlo mi na nohy, užila bych si to víc). Ovšem oproti prvnímu dílu jednoznačně minus je hudba. Nedá se to srovnat. Net je tento týden plnej hanopisů a negativních recenzí, ale já mám jedinou radu: když se vám to nelíbí, nedívejte se na to :-)
20.11.2009
FURT NIC JISTÝHO - Skončím na pracáku?
aneb žádná pozitiva a sociální jistoty...Zatím žiju. Teda přežívám. A pořád čekám. Pořád nic jistýho. Už mělo bejt černý na bílým, ale zas si kdosi v zmrdí Mekce všim, že "pracovní smlouvu" mám jaksi v trvání o rok a půl dýl než je předpokládaná jistota toho místa. Takže místo abych pak prostě odešla a třičtvrtě roku mi "firma" ještě uznala, jak by to podle zákona měla udělat, podmínili ten papír, kterej mě zařadí na místo tím, že si SAMA POŽÁDÁM o zkrácení oné "smlouvy"... Je to k zblití, ale nic jinýho mi prostě nezbylo. Takže jsem sama dobrovolně požádala (kur*a, jako by to byla snad moje chyba, že nejsou schopni dodržet smlouvu, kterou se mnou uzavřeli vloni) a teď zas čekám, jestli tedy konečně...Třetí žádost o cosi. Hlavně že na vyřízení žádosti je třicet dní. Já si žádosti dala už dvě, ale přestože je to už víc jak třicet dní, nemám žádnou odpověď. Poslední papír, kterej platí, je pořád ještě vyhazov. Dnes jsem předala kasu. A přesně jak jsem očekávala – jakmile bylo všechno hotový, spočítaný, napsaný a podepsaný, najednou se odněkud (po měsíci a půl mýho marnýho pátrání po tom, jak je to teda správně) vynořily předpisy a vzory a tiskopisy toho, jak to má bejt. Takže – všechno předělat. Včera jsem si vzala volno, měla jsem nějaký běhání po alergole. Dneska jsem zjistila, že včera dostal šéfik od vyššího šéfa (a já kráva si ještě tak před rokem myslela, že je to normální člověk a nevěřila jinejm, kteří na něj neměli zrovna pěknej názor) zjeba za to, že mi dal celej den volna. A tak si říkám, co jsem mu doprdele udělala, že mě nemůže nechat těch pár dní nebo tejdnů dožít v klidu? Po nikom z ostatních vyhozených takhle nešlape. O nich už nikdo ani neví, někteří už v práci nejsou vůbec vidět a nikdo se neptá, kde vůbec jsou... Má snad dojem, že když zůstávám ve "firmě", mění se něco na tý skutečnosti, že mě hodil přes palubu? Jo, kdyby měl sebemenší zásluhu na tom, že jsem to místo našla, tak bych neřekla ani popel. A protože vím, že většině ostatních lidí se jiní šéfové snažili ze všech sil najít uplatnění jinde, zatímco pro mě nehnul nikdo ani prstem, nevím, proč by se pro mě jakýmkoliv způsobem změnila skutečnost, že mě odepsal, ba že ani nezavolal, aby si zjistil, jestli náhodou nevyhazujou i mýho muže... Sorry, že s tím tady furt otravuju, ale už s tím nechci otravovat naživo, ale někam to vyhodit musím, jinak se tím nepřestanu žrát. Tak mi držte palce, ať ten papír co nejdřív někdo podepíše a já si snad konečně budu moct být jistá...
12.11.2009
PŘEDE MNOU - Můj chlívek
zřejmě posledních čtrnáct dní...Přesně jak jsem předpokládala – víkendové prožitky a emoce jsou fuč, vystřídány holým realismem :-( Začalo to už v pondělí. Je mi jasný, že když jsem cca měsíc a půl po sdělení vyhazovu nijak moc pracovně nefungovala, bylo to špatně (tedy pro jistý lidi, ne pro mě). Ale netušila jsem, že když jsem tedy vzala "firmu" na milost a obrátila se o 180 stupňů zpátky a znovu už před měsícem začala makat jak urvaná, aby všechno fungovalo, je to taky špatně! Zbývá už zřejmě jen čtrnáct dní než zmizím z práce jinam. Prý mám laxní přístup k předávání funkce... No ano, když není komu, kdy, ani jak ji předat... Komu by bylo, ale jaksi náhrada za tu osobu, co půjde na moji židli, ještě pořád dřepí na svý židli bez zjevné snahy z ní zvednout zadek. Není kdy, protože není čas, lidi čekaj na prachy a když je nemaj, řvou. Když řvou moc nahlas, řve se po mně. A ani nevím jak, protože prý tak, jak jsem ji převzala před třemi a půl lety já, je špatně. Ale nikdo neví, jak je to dobře... V úterý jsem to utnula. Určila jsem přesný datum, kdy to předám. Je mi jedno jak, jestli se ten zápis nebude někomu líbit, má smůlu. Udělala jsem tlustou čáru a veškerý náhrady, který ke mně jdou, už házím na hromadu bokem, své nástupkyni. Nechala jsem si napsat na sobotu práci přesčas (poprvý, já to nikdy nikam nepsala), aspoň to blbý náhradní volno si za to vyberu. V sobotu dorazím hromadu, za kterou si ručím a tím to hasne. Víc už nic nebude moje zodpovědnost. A tak jsem dnes odpoledne vzala tu fakturu, co se o ni holt musí někdo postarat, a zanesla ji těm, kteří by to měli mít na starosti. Dozvěděla jsem se akorát to, že "se to bude muset nějak vyřešit". No ano, ono "se to nějak vyřeší..." Splatnost faktury vyprší v době, kdy já tam už nebudu... Opravdu zbožňuju lidi, co čtrnáct dní zkoumají a řeší, jak něco neudělat, když udělat to by zabralo asi patnáct minut... No jo, ona ta jistá paní teď posledních pár týdnů musí pracovat. To několik posledních let skoro nemusela... A tak jsem si to docela vychutnala a bavila se na té zjevné snaze hodit zodpovědnost na kohokoliv jinýho, jen aby se tím nemusela zabývat. Od začátku roku mi prošlo rukama cca čtyřista faktur, z nich téměř všechny jsem likvidovala já. Od ní jich mám asi dvanáct... Ale ona nestíháááá... Smutný je, že lidi, který berou peníze za rozhodování a zodpovědnost nerozhodnou nikdy nic a nenesou odpovědnost za nic... Pozitivní zpráva dne je ta, že moje snad budoucí místo je zase o něco blíž, zdá se, že je všechno na dobré cestě. Uvidím v příštích dnech. Dokud to neuvidím černý na bílým, neuvěřím. O něco blbější zpráva dne je ta, že Vyžlinka má zejtra ředitelský volno a nejde do školy, bo ve škole je chro chro chro prasečí chřipka... Ovšem když bych to měla shrnout, je posledního půl roku totálně nejposranějším obdobím za několik posledních let... Tedy snad od času pana BigZ, to byla doba, která té dnešní značně konkurovala...
|
