23.10.2009
ZÁKLAD NA ŽALUDEČNÍ VŘEDY - Skončím na pracáku?
stojí mi to za to?Do příštího čtvrtku nemusím do práce. Za momentální situace je to asi to jediný, co mě snad ochrání od žaludečních vředů a podobných radostí. Stačí, že se mi po včerejšku vyrazil na nohách ekzém poté, co jsem se ho asi před měsícem zbavovala. Objevuje se vždycky v souvislosti se stresem. Pupík dostala ve středu večer sračku jak bič. Teplotu neměla, jen šílený nudle u nosu a kašel. Za "normálních" okolností bych se pokusila ji poslat do školky, za předpokladu, že se do rána nepo..., bo práci za mě nikdo neudělá a z obavy, aby lidi neřvali, že nejsou včas proplacený cesťáky, a šla bych normálně do práce. Nacpala jsem do ní laktobacila a pak mi nějak došlo, že proč kčertu mám posílat děcko s průjmem do školky, když mě přece v práci nikdo nepotřebuje? Vzala jsem ji k doktorce, nechala si napsat papír a šla do práce napsat si óčéer. A hezky se to na mě sesypalo: ten si stěžuje, že už nedostal měsíc proplacenou cestu, prej bude psát stížnost ministrovi. Další vysokej funkcionář si stěžuje, že von chce taky svejch pár stovek. "Tak se na to prosímtě podívej a nějak to zařiď!" bylo mi řečeno, když jsem vlekouce Pupíka za ruku pobíhala v práci po chodbě. A to nebylo všechno... Že prej ono už je to s tím proplácením moc velký zdržení a že takhle to přece nejde... "A co mám jako dělat? Čekáš ode mě, že tady budu po sobotách a po večerech, tak jako donedávna? To nemyslíš vážně, že ne!" vyjela jsem na šéfa. Pak se začali rojit nějací lidi, takže "debata" už dál nepokračovala. Pokračovala jsem já v kanclu, kde jsem řvala jak želva a Pupík na mě vyděšeně hleděla. Co doprdele čekali? Že mě hoděj přes palubu a já budu do posledního dne a poslední hodiny fungovat na 150%? Nejhorší období je od října do prosince, ale to snad ti kreténi po těch letech už mají vědět, ne? Když mi dali vyhazov, měla jsem zato, že mají snad ošetřený to, kdo mě nahradí, že se musí někdo zaučit, protože tu práci nikdo jinej než já nedělal, že minimálně poslední dva měsíce (prosinec nepočítám) ke mně posadí toho, kdo tam po mně půjde, aby se to naučil, protože přece nemůžou čekat, že po týhle "motivaci" ještě bude něco fungovat, když do tý doby to fungovalo jen proto, že mi nikdy nebylo jedno, když se práce začala hromadit, protože po většinu roku to nejde stíhat jen v pracovní době, je toho na jednoho člověka moc. Jenže teď ten systém začíná klekat. A začíná to být hodně poznat. A není nikdo, kdo je ochotnej si za svý rozhodnutí nýst zodpovědnost a těm několika stovkám rejpalů, co čekaj na svejch pár stovek, říct: "sorry hoši, tu babu, která to má na starosti, jsme vyhodili, máte smůlu..."
13.10.2009
ODE ZDI KE ZDI - Co běží hlavou
...Původně jsem měla minulejch čtrnáct dní strávit na horách. Po vyhazovu a přihlášení se do kurzu jsem to zrušila, protože čtrnáct dní učiva by mi citelně chybělo, takže jsem nad takřka nejlepšími čtrnácti dny z celýho roku letos mávla rukou s tím, že už je to stejně jedno. Ani se mi nechtělo vypadnout z centra dění (a ještě že, to nejdůležitější by mi tak zřejmě uteklo). Nicméně teď bych těch čtrnáct dní volna dost potřebovala. Potřebuju asi někam vypadnout a být sama se sebou. Nebo s cizíma lidma. Sauna... Les... Hory... Knížky... Ticho... Smůla. Hákuju v práci. Už zas. Na sto procent. A doufám, že se nic nepodělá... Podělanýho už bylo dost (ale nikdy není tak podělaně, aby nemohlo být podělaněji, že), uvízla jsem někde uprostřed, prozatím ani ne špatně ale stejně tak prozatím ani ne dobře. Začala jsem být opatrná a podezíravá. Hrabu si na svým písečku. Po horečnaté aktivitě posledních týdnů mi mozek na praktický věci vypnul. Nechce se mi přemýšlet nad každodenními povinnostmi, nechce se mi třídit a řadit si v hlavě všechny úkoly, práci, předpisy, důležitosti každodenní, chce se mi tu kartotéku zabouchnout a vyhodit. Chce se mi snít... Už dlouho jsem nesnila... Poslouchám hudbu nahlas a ruce mechanicky odškrtávají červeně, hlava počítá cifry, ruka zvedá sluchátko a ústa formulují odpovědi, ale já slyším jen tu hudbu... A večer nemůžu usnout, musím ubít stále se vracející melodie nějakou nudnou mantrou (jedna osvědčená: první pád – kdo co, druhý pád – koho čeho, třetí pád – komu čemu...) *** Gombí, tobě děkuju za příjemně strávený kousek včerejšího podvečera :-) Svět je malej. A kolbenka obzvlášť. A – jen taková poznámka: pan J., co ho oba známe v souvislosti s rekonstrukcí bytu, nebyl vždycky to, co je, totiž šéf úspěšné stavební firmy. Já ho pamatuju ze svejch učňovskejch let – viz o pár článků níž :-) *** A ještě dlužím malou bezvýznamnou omluvu těm, kterým se nelíbilo, že jsem Stmívání nazvala sračkou. Hm, je to brutální červená knihovna, ale sebekriticky musím přiznat, že i mně to (zřejmě v souvislosti s rozpoložením, ve kterém se právě nacházím) zabrnkalo na nějaké hóóódně hluboko zarostlé a načisto už zkamenělé (jak jsem si původně myslela) romantické strunky. Dokázala jsem pro ty chvíle zapomenout na svý děti, porejpaný svačinky vyhozený z okna a uvízlý na římse, na Vyžlinčiny trojky z angličtiny, na nevyčištěný zuby, smradlavý ponožky, hromadu nevyžehlenýho prádla, prachový klubíčka válející se v rozích místností, pšouky, krky a poprskaný záchodový mísy... Skousla jsem i ten styl psaní a přečtu si s chutí minimálně i ten druhej díl :-) A na film půjdem s Vyžlinkou spolu – teda pokud přestane nosit trojky z angliny. A nesmějte se, jo? Tenhle článek píšu už druhou hodinu, tak z tý nostalgie holt zas skáču do reality, no...
8.10.2009
VŠECHNO JE JINAK - Skončím na pracáku?
než bych si ještě včera ráno pomyslela...Dnes je už všechno jinak... V úterý mi poprvý po víc jak měsíci rozesílání životopisů a přihlášek k výběrovým řízením volali, že mám přijít na pohovor k výběrovýmu řízení – příští týden. V úterý mi taky zavolal z práce Polovička, že mě kdosi shání, kdosi, do koho bych to vůbec neřekla, že mi může něco chtít až tak, že mě hledá, i když nejsem v práci. O té osobě vím akorát to, že dostala padáka stejně jako já. Osoba mi nechala telefonní číslo, na který prý si mám zavolat... Včera jsem na to číslo zavolala. Dneska mám v ruce papír, že od prosince mám práci – mám jiné místo u "firmy", v jiném městě. Dnes jsem si tam pro ten papír byla. A ještě jsem se zatím z toho nevzpamatovala. Je to sice prozatím jen na dva a půl roku, jako záskok za rodičovskou dovolenou, dojíždění několik desítek kilometrů... Na místě, kde bych si nikdy nepomyslela, že budu moct pracovat. Ale krátce – kdybych se tam chtěla dostat normálně, nikdy by se mi to nepodařilo. A když je člověk ve sračkách – najednou to vyjde ve chvíli, kdy se začínají ozývat i odjinud – včera volali další, že mám přijít na pohovor... A to mám ještě x dalších životopisů v běhu... Oba pohovory žel už musím odvolat. A můj odchod ven se tímto prozatím odkládá o dva a půl roku... Prozatím vím jedno – nejsem možná až tak neatraktivní pro pracovní trh. A taky vím, že už nikdy nedopustím to, abych odcházela nepřipravená... Bude se odcházet líp, když se ví přesně, kdy to bude... Vzala jsem flašku a odnesla ji té osobě, které kdyby nebylo, nevěděla bych nic...
6.10.2009
HLEDÁNÍ PRÁCE - Skončím na pracáku?
není levná záležitost!Dneska mám volno. Včera taky. Volno na hledání zaměstnání... Včera na magistrátu: Já: "Dobrý den, potřebuji třikrát výpis z trestního rejstříku. Listiny taky ověřujete vy?"
Úřednice: "Ano."
Já: "Dobře, v tom případě ještě třikrát ověřit vysvědčení"
Úřednice: "Budu potřebovat váš občanský průkaz..."
Dostala průkaz, podepsala a zkontrolovala jsem si žádost o výpis z RT, pak mi strčila dva lístečky a poslala mě ven do haly k pokladně, že až zaplatím, mám se vrátit. Ve vestibulu dvě kukaně, pokladní jen v jedné z nich. Trvalo to dlouho, než jsem přišla na řadu. Pak trvalo ještě šílenou dobu, než jsem mohla zaplatit, protože paní pokladní to potvrzení nešlo vytisknout. Povídala jsem, že já ty papíry nepotřebuju, vona zas, že je po mně budou chtít v tý původní kukani. Nakonec vytiskla hromadu lejster, několik mi jich vrazila do ruky, vzala si peníze a za mnou se utvořila řádná fronta. Vrátila jsem se k úřednici do původní kukaně.
Vzala si nějaký ty lejstra a šoupla mi – tři ověřený kopie mýho maturitního vysvědčení a jeden výpis z RT...
Já: "Jeden? Já ale chtěla třikrát výpis z RT!"
Úřednice: "Jste chtěla třikrát ověřit vysvědčení, ne?"
Já: "Jo, třikrát výpis z restříku a třikrát vysvědčení!"
Úřednice: "No tak to uděláme ještě jednou."
Já: "To tam zas budu muset tak dlouho u té pokladny stát?"
Úřednice: "Asi ano a budete si muset znovu vytisknout pořadové číslo."
Já: "To snad abych šla radši na poštu, tam to bude rychlejší... Ale ten systém tady teda není moc pružnej..." Naštěstí jsem tam potkala známou, která tam byla ze stejnýho důvodu jako já, tak jsme to pak zapíchly na kafe a krafaly. Odeslala jsem všechno doporučeně poštou a dohromady mě ta včerejší sranda stála pětikilo. Podotýkám, že už poněkolikáté... Zatím se mi žádný podaný zaplacený výpisy a ověřený dokumenty zpátky nevrátily... Ale měla jsem dneska telefonát – po měsíci hledání první reakce na moji odpověď na nabídku práce – pozvání k pohovoru, což ovšem ještě vůbec nic neznamená, ale alespoň jeden člověk ten životopis čet!... Vypadá to, že teď bude asi víc příspěvků na podobná témata, proto zakládám novou rubriku: skončím na pracáku?
4.10.2009
VÍKEND - Můj chlívek
nikoliv klidný...Měla bych říct, že jsem strávila poklidný víkend. Jenže on zas tak poklidný nebyl. V pátek večer jsem obdržela telefonát, kterej mě totálně rozhodil... Je tu teoretická – podotýkám teoretická – možnost, že bych nemusela odejít z "firmy". Sice bych šla jinam, musela bych denně dojíždět, ale nebyla bych vykopnuta definitivně. Vzala jsem si víkend na rozmyšlenou... A od tý doby mi to šrotí v hlavě, přesně to jsem nechtěla – dilema. Jedna věc je odhodlání konečně začít venku a nezávisle, konečně se osvobodit, konečně vzít práci do vlastních rukou. Strašně mě to láká, ale hrozně se toho bojím. Navíc veškeré odpovědi na nabídky práce prozatím bez efektu. Druhá věc je finanční jistota na několik dalších let... A úvěr s hypotékou jako prase. Zřejmě ještě větší "pakárna" než doteď kontra konečně svobodná nejistota a možné finanční sračky... A tak mám od pátku těžké sny. Ale víceméně jsem rozhodnutá – to zkusit. V případě, že se na nabídky ještě někdo ozve, tak ne. Ach jo...
|
