MÁME ZA SEBOU - Můj chlívekboj s prvním náporem angíny a New Moon :-)
Pořád nic. Jak na potvoru nepřijatý hovor na telefonu, když jsem ho dnes chvíli nechala ležet doma a šla nakoupit. Skrytý číslo, takže nevím kdo. Ale někdo z "firmy". Buď volali, že to padlo nebo že to klaplo? Chjo...
Jsem doma s Pupíkem, od středy. Jak řekla paní doktorka – normální lidi mají chřipku, vy máte angínu. První den byl kritickej. Visela jak hadřík, zelená, vyblitá z podoby, jen ležela a spala. Než jsem jí stačila dát první dávku antibiotik, poblila se. Muž dovezl od doktorky čípky na zastavení zvracení, takže asi 4 hodiny byl klid. Pak se poblila znovu. Pak se z toho vyspala a do večera už to celkem šlo, včera už bylo líp a dneska prý už v krku ani nebolí.
Včera volali z mého snad budoucího pracoviště a pozvali mě na předvánoční akci na horách. Hezký, ještě tam ani nejsem :-) Ale jestli tam budu, tak pojedu. Pravda, pozvánka je celá v angličtině, asi to vůbec celý bude v angličtině, a tak budu dělat, že rozumím a doufat, že tam taky někdo bude mluvit česky ;-)))
Byla jsem s Vyžlinkou v úterý na předpremiéře New Moon. Teda vlastně i na prvním dílu, bylo to dohromady. Měly jsme poslední dvě volný místa (rezervovaný tejden dopředu) úplně vlevo dole. A protože při tom rezervování jim ty webovky hodně blbly, daly jsme pro jistotu rezervaci ještě i na sobotu, s tím, že se pak rozhodnem, jestli úterý nebo sobota. Nakonec jsme to nevydržely a šly na dvojprogram v úterý. Nemám ráda multiplexy, byla mi tam zima, táhlo mi na nohy – víc jak 4 hodiny. Naštěstí hordy uječených fanynek se nekonaly, jen mi leze na nervy ten rozsypanej popcorn všude. Naštěstí na dvojku za náma o řadu výš nikdo nepřišel, tak jsme z první řady vlezly aspoň do druhý, nicméně vypadá to, že tu zítřejší rezervaci taky využijem, bo máme normální místa někde uprostřed nahoře (když už máme volňásky do kina), protože bych docela ráda ten film viděla i na pravý půlce plátna, což se jaksi z toho spodního místa úplně vlevo až tak dobře nedalo...
Hodnocení: a jo, dalo se to. Pokud od toho nečekáte hlubokomyslný zážitek, klidně na to jděte, pokud tomuhle fenoménu aspoň trochu fandíte. Pokud jste zapřisáhlí odpůrci, zůstaňte ovšem radši doma. Já se docela bavila, pravda, občas se kino smálo i na místech, kde se asi smát nemělo a taky jsme měli možnost shlédnout několik opravdu ale opravdu trapných a neuvěřitelně kýčovitých scén, sestavily jsme si s Vyžlinkou i jejich soukromý žebříček, ale já si to celkem užila (tedy pokud bych viděla i na tu pravou stranu a netáhlo mi na nohy, užila bych si to víc). Ovšem oproti prvnímu dílu jednoznačně minus je hudba. Nedá se to srovnat.
Net je tento týden plnej hanopisů a negativních recenzí, ale já mám jedinou radu: když se vám to nelíbí, nedívejte se na to :-)
FURT NIC JISTÝHO - Skončím na pracáku?aneb žádná pozitiva a sociální jistoty...
Zatím žiju. Teda přežívám. A pořád čekám. Pořád nic jistýho.
Už mělo bejt černý na bílým, ale zas si kdosi v zmrdí Mekce všim, že "pracovní smlouvu" mám jaksi v trvání o rok a půl dýl než je předpokládaná jistota toho místa. Takže místo abych pak prostě odešla a třičtvrtě roku mi "firma" ještě uznala, jak by to podle zákona měla udělat, podmínili ten papír, kterej mě zařadí na místo tím, že si SAMA POŽÁDÁM o zkrácení oné "smlouvy"...
Je to k zblití, ale nic jinýho mi prostě nezbylo. Takže jsem sama dobrovolně požádala (kur*a, jako by to byla snad moje chyba, že nejsou schopni dodržet smlouvu, kterou se mnou uzavřeli vloni) a teď zas čekám, jestli tedy konečně...Třetí žádost o cosi. Hlavně že na vyřízení žádosti je třicet dní. Já si žádosti dala už dvě, ale přestože je to už víc jak třicet dní, nemám žádnou odpověď. Poslední papír, kterej platí, je pořád ještě vyhazov.
Dnes jsem předala kasu. A přesně jak jsem očekávala – jakmile bylo všechno hotový, spočítaný, napsaný a podepsaný, najednou se odněkud (po měsíci a půl mýho marnýho pátrání po tom, jak je to teda správně) vynořily předpisy a vzory a tiskopisy toho, jak to má bejt. Takže – všechno předělat.
Včera jsem si vzala volno, měla jsem nějaký běhání po alergole. Dneska jsem zjistila, že včera dostal šéfik od vyššího šéfa (a já kráva si ještě tak před rokem myslela, že je to normální člověk a nevěřila jinejm, kteří na něj neměli zrovna pěknej názor) zjeba za to, že mi dal celej den volna. A tak si říkám, co jsem mu doprdele udělala, že mě nemůže nechat těch pár dní nebo tejdnů dožít v klidu? Po nikom z ostatních vyhozených takhle nešlape. O nich už nikdo ani neví, někteří už v práci nejsou vůbec vidět a nikdo se neptá, kde vůbec jsou...
Má snad dojem, že když zůstávám ve "firmě", mění se něco na tý skutečnosti, že mě hodil přes palubu? Jo, kdyby měl sebemenší zásluhu na tom, že jsem to místo našla, tak bych neřekla ani popel. A protože vím, že většině ostatních lidí se jiní šéfové snažili ze všech sil najít uplatnění jinde, zatímco pro mě nehnul nikdo ani prstem, nevím, proč by se pro mě jakýmkoliv způsobem změnila skutečnost, že mě odepsal, ba že ani nezavolal, aby si zjistil, jestli náhodou nevyhazujou i mýho muže...
Sorry, že s tím tady furt otravuju, ale už s tím nechci otravovat naživo, ale někam to vyhodit musím, jinak se tím nepřestanu žrát.
Tak mi držte palce, ať ten papír co nejdřív někdo podepíše a já si snad konečně budu moct být jistá...
PŘEDE MNOU - Můj chlívekzřejmě posledních čtrnáct dní...
Přesně jak jsem předpokládala – víkendové prožitky a emoce jsou fuč, vystřídány holým realismem :-(
Začalo to už v pondělí. Je mi jasný, že když jsem cca měsíc a půl po sdělení vyhazovu nijak moc pracovně nefungovala, bylo to špatně (tedy pro jistý lidi, ne pro mě). Ale netušila jsem, že když jsem tedy vzala "firmu" na milost a obrátila se o 180 stupňů zpátky a znovu už před měsícem začala makat jak urvaná, aby všechno fungovalo, je to taky špatně! Zbývá už zřejmě jen čtrnáct dní než zmizím z práce jinam.
Prý mám laxní přístup k předávání funkce...
No ano, když není komu, kdy, ani jak ji předat... Komu by bylo, ale jaksi náhrada za tu osobu, co půjde na moji židli, ještě pořád dřepí na svý židli bez zjevné snahy z ní zvednout zadek. Není kdy, protože není čas, lidi čekaj na prachy a když je nemaj, řvou. Když řvou moc nahlas, řve se po mně. A ani nevím jak, protože prý tak, jak jsem ji převzala před třemi a půl lety já, je špatně. Ale nikdo neví, jak je to dobře...
V úterý jsem to utnula. Určila jsem přesný datum, kdy to předám. Je mi jedno jak, jestli se ten zápis nebude někomu líbit, má smůlu. Udělala jsem tlustou čáru a veškerý náhrady, který ke mně jdou, už házím na hromadu bokem, své nástupkyni. Nechala jsem si napsat na sobotu práci přesčas (poprvý, já to nikdy nikam nepsala), aspoň to blbý náhradní volno si za to vyberu. V sobotu dorazím hromadu, za kterou si ručím a tím to hasne. Víc už nic nebude moje zodpovědnost.
A tak jsem dnes odpoledne vzala tu fakturu, co se o ni holt musí někdo postarat, a zanesla ji těm, kteří by to měli mít na starosti. Dozvěděla jsem se akorát to, že "se to bude muset nějak vyřešit". No ano, ono "se to nějak vyřeší..." Splatnost faktury vyprší v době, kdy já tam už nebudu...
Opravdu zbožňuju lidi, co čtrnáct dní zkoumají a řeší, jak něco neudělat, když udělat to by zabralo asi patnáct minut... No jo, ona ta jistá paní teď posledních pár týdnů musí pracovat. To několik posledních let skoro nemusela... A tak jsem si to docela vychutnala a bavila se na té zjevné snaze hodit zodpovědnost na kohokoliv jinýho, jen aby se tím nemusela zabývat. Od začátku roku mi prošlo rukama cca čtyřista faktur, z nich téměř všechny jsem likvidovala já. Od ní jich mám asi dvanáct... Ale ona nestíháááá...
Smutný je, že lidi, který berou peníze za rozhodování a zodpovědnost nerozhodnou nikdy nic a nenesou odpovědnost za nic...
Pozitivní zpráva dne je ta, že moje snad budoucí místo je zase o něco blíž, zdá se, že je všechno na dobré cestě. Uvidím v příštích dnech. Dokud to neuvidím černý na bílým, neuvěřím.
O něco blbější zpráva dne je ta, že Vyžlinka má zejtra ředitelský volno a nejde do školy, bo ve škole je chro chro chro prasečí chřipka...
Ovšem když bych to měla shrnout, je posledního půl roku totálně nejposranějším obdobím za několik posledních let... Tedy snad od času pana BigZ, to byla doba, která té dnešní značně konkurovala...
Od pátku do neděle jsem cvičila, válela se ve wellnesscentru, četla, rozprávěla, relaxovala... S lidma na stejný vlně. Stačilo jen tak být...
Ještě vstřebávám dojmy... než se zítra rozpustím ve všedním dni...
Miluju saunu, když mi horko vyráží dech. Ale sedět v sauně s pocitem naprosté euforie, cítit po sobě téct proudy potu, téměř slyšet kapat kapky z čela a tváří a zároveň mít přitom mrazení v zádech a husí kůži... to se mi ještě nestalo...
